Volunteering Amazonia

mera-18

Ekvádor – Mera. Vlhko jako v prádelně. Na korbě dodávky je to do pralesa asi hodinka cesty z civilizace. Každý den má jasný řád. Dopolední a odpolední krmení, čištění klecí a medikace. Pořád se převlékáme. Buď padá tropický déšť nebo je dusno. Večeříme s ostatními dobrovolníky v hezké dřevěné boudě. Po dešti bývají růžové západy slunce. Večerem se rozléhá spousta nových zvuků. Monotonní hučení nedaleké divoké říčky narušuje řev opic a lesních koček. Zapalujeme svíčky v lahvích od rumu. Je tu hodně levný. Včera jsem u sprchy málem šlápl na tarantuli. Prý tam někde bydlí.

Jsme v pralesní zoo, která zachraňuje zvířata negativně zasažená lidskou činností. Střety s auty, pytláctví, černý trh. Pokud to jde, vracíme je zotavená zpátky do džungle. V lese je rozmístěno několik obřích klecí a voliér, které obývají opice, ptáci, drobní savci, ocelot a puma. Dny plynou stejným tempem. Do práce vstáváme s východem slunce. Po první rundě siesta, oběd, kafe a balené cigáro s ostatními. Vzpomínám na brigádu v Kauflandu. Pralesní vzduch ve mně probouzí touhu prozkoumat okolí. Ztratit se v džungli. Není kdy. Odpoledne znovu do práce. Za řekou stavíme s Jeromem z Francie novou voliéru. Potíme se pod pytly s pískem a bavíme se o práci v Evropě. Jerome byl stěhovák. Bavila ho ta čistá hlava. Nic neřešit. Tady to má prý stejně, ale je na čerstvém vzduchu a dělá něco pro planetu. Hlavní koordinátorka Jenny je z Anglie. Pracovala v zoo. Tady se stará hlavně o opice a lenochody. Párkrát se zkusila vrátit domů, ale prales si ji vždycky přitáhl zpátky. Prý tu neexistuje čas a cítí se být nejvíc sama sebou. Lady je pes na jedné z fotografií. Džungle je podle ní super a ráda se v ní ztrácí a nalézá. Po návratu do Čech se stěhuju do Prahy. V nové práci mi chybí polední siesta.

 

mera-19

 

mera-40

 

mera-13

 

mera-4

 

mera-3

 

mera-8

 

mera-5

 

mera-1

 

mera-9

 

mera-12

 

mera-10

 

mera-11

 

mera-2

 

mera-7

 

mera-6

 

mera-20